Naše cesta

Jelikož cílem a hlavním principem těchto stránek je sdělení zkušeností z vlastní cesty transformace, bylo by dobré zanechat zde dalším poutníkům pár slov o naší vlastní cestě.

Byl jsem naprostý “hmoťák” se skrytou nadějí jistého přesahu hmoty. Tedy ten, jehož duchovním vrcholem byly knížky Ludvíka Součka “Tušení souvislostí” a “Tušení stínu”, Vesmírná odyssea A.C. Clarka a později i knížky Raymonda Moodyho o Životě po životě. Z těchto knížek na mě prosvítala určitá naděje, že Vesmír kolem nás není jen bezduchá hromada poletujících šutrů a člověk pouhý shluk buněk, náhodně se potácejících od zcela náhodného zrození k definitivnímu zániku vědomí. To ale bylo vše. Jiskřičky naděje jsem v sobě spořádaně hasil pravidelnou konzumací denního tisku a televizních zpráv, které mě utvrzovaly v tom, že vědomí je pouhá chemická reakce mozku a tzv. “energie” či “vibrace”, jsou pouhou fantazií hlupáků, kteří ještě věří na Ježibabu a Vodníka, zatímco svět směřuje skrze vědecké poznání ke světlým technologickým zítřkům, plných hmotného bohatství a vědecké moudrosti.

Až do jednoho krásného dne, který mé vnímání světa, díky zcela výjimečnému zážitku, otočil o 180 stupňů, zatřásl se mnou, dvakrát si mě nadhodil a s kopancem do zadku mě poslal zcela opačným směrem. Všechno, co jsem si doposud budoval jako svou vnitřní představu o sobě a Vesmíru se zhroutilo během jedné hodinky jako slaměný domeček prasátka č.1( Z pohádky o třech prasátkách). Na jednom zájezdu jsem náhodně potkal paní, o které ostatní (a nutno říci, že s respektem a úctou) říkali, že je léčitelka. Už tam mě překvapilo, že nepůsobí jako podvodnice a šarlatánka, o kterých jsem toho tolik četl v mém oblíbeném denním tisku, což probudilo mou zvědavost. Po několika týdnech jsem se odhodlal a objednal se na rekonektivní terapii s tím, že to mým dokopaným nohám z fotbalu už nemůže více uškodit a bez jakéhokoliv očekávání jsem ulehl na terapeutické lůžko..

A v tom přišla ona osudová rána: Najednou jsem na vlastní kůži cítil, že se do mě opřela neznámá, ale vlastně mé duši povědomá energie, která chvíli hřála, chvíli chladila, byla různě barevná a mému tělu i duši úžasně odlehčila. Vstával jsem z lůžka s očima vytřeštěnýma jako panda s poruchou štítné žlázy a motal se jak po třídenním tahu.

Začala moje osobní cesta transformace. Položil jsem léčitelce asi 1000 užaslých dotazů, nakoupil spoustu knih, siderické kyvadlo a začal jsem s obrovským zápalem a nadšením zkoumat fantastický Vesmír, který nás obklopuje.

Samouk to nemá jednoduché. Udělá milion kroků a až ten miliontý prvý ho posune o políčko dál. Ale nevzdává to. Jako jsem to nevzdal já. Strava, životní styl, léčitelství, ezofestivaly, poznávání ezosvěta a světa šamanského s následným rozčarováním a pak transformace ve vztazích. Zcela zásadní změna života, protože jsem potkal svůj dvojplamen – Tínku. A začala společná cesta a společná práce. Ale taky nové kolo transformace, která se zdála být nekonečnou. Cesta zpět do hmotného světa skrze další milion chybných kroků, hledání harmonického bodu mezi Nebem a Zemí, konec čištění minulosti a konečně tvorba a budování svobodného, šťastného a harmonického života.

Víme, že je to pouze začátek pouti Věkem Vodnáře, který nabízí fantastické možnosti pro naše životy, zde, na této nádherné planetě. Kráčíme tedy dál. A pro ty z Vás, kteří se na stejnou cestu vydali a ještě vydají, jsme zanechali na těchto stránkách nástroje, které Vám ji, jak věříme, o hodně zkrátí a zjednoduší.

Šťastnou cestu. Radek