Když jsem se otevřela před několika lety své duši, nečekala jsem, že za pár let dojdu až sem. Do Magické kuchyně. V mém životě bylo potřeba udělat striktní pořádek, jako od známé japonské “uklízečky” a “pořádkomilky”, Marie Kondo. Zaškatulkovat mé dary a talenty, vytvořit si vlastní osobnost. Osobnost bez zátěže, takovou, kterou nevytvořili mí rodiče, ale tu, kterou jsem stvořila já sama. Vyhodit ze své cesty vše staré a nepotřebné, opustit to, co neslouží a vyměnit starého Trabanta za plně funkční nadupané BMW v plné palbě 🙂 A tak jsem tady. Žena bez hranic. Rozhodla jsem se všechno nechat za sebou a začít tvořit to, co mi dává smysl, i kdybych u toho měla vypustit duši 🙂 A tak místo osobního koučinku, farmařím. Ta geniální vědma, která všechno ví a všechno cítí, tvoří rukama v zablácených holinkách a namísto dýmů ve věštírně, kope, sází a tvoří permakulturní biofarmu a k tomu ještě učí děti doma 🙂 To vše proto, že mám ráda výzvy. Když jsem hledala uvnitř sebe odpovědi na otázky: “Kdo jsem?” “Kam směřuji?” a “Jaké jsou mé životní hodnoty?”, došlo mi, že chci od života všechno nebo nic. Že chci překonávat hranice toho, co je běžné a nespokojit se s málem a že chci světu dokázat, že změna je možná. A tak jsem si nandala zahradní rukavičky a dnes a denně tvořím udržitelné hospodaření v měnícím se světě na skoro dvanáctitisících metrech čtverečních. Je mi jedno, že dělám 10x tolik, co ostatní, protože jsem přesvědčena o svém záměru a dokud budu mít energie na rozdávání, budu bořit hranice možného a tvořit to, co je pro druhé nemožné.
Protože jedině tak tenhle svět pochopí, že to, jak náš život bude v budoucnu vypadat, je na nás.