Čtyři roky naší cesty od vize po realizaci

Jak si představuji nové bydlení? (základní text zveřejněn 28.3.2020)

Pandemie mění naše zvyky od úplných základů. Mnoho z nás bylo zvyklých trávit svůj čas mimo domov. V práci, se svými koníčky, na cestách. Domů jsme se často vraceli pouze přespat. Nevadilo nám tedy, že bydlíme třeba v paneláku nebo uprostřed města. Hlavním kritériem byla dostupnost služeb a zábavy. O víkendech a dovolených jsme pak byli zvyklí vyrazit třeba na chatu, chalupu, k moři, za prohlídkou památek, nebo za jinými zážitky třeba na druhý konec světa. Teď se naše zvyky od základů mění a zdá se, že to nebude jen na chvíli. Opatření, jimiž se budou jednotlivé státy chránit a vytvářet umělé hráze bránící přenosu koronaviru budou trvat měsíce, možná roky. A i když budou zmírněny, nikdy se už věci nevrátí do starých kolejí. Všichni už totiž budeme mít ZKUŠENOST. Co když se něco podobného bude v budoucnosti opakovat? Co když přijdou jiné události, které každého z nás omezí, jako ten malý neposedný vir?

Budeme tedy měnit své zvyky a první, co budeme chtít změnit, je bydlení. Asi netřeba rozebírat, že karanténa, případně jiné nesnáze, které nás připoutají k našemu domovu, se úplně jinak snášejí v paneláku nebo v malém bytě uprostřed města, jinak v domku ze zahradou na okraji nebo za městem, a už vůbec nemluvím o bydlení v lůně přírody.

Pokud jsme tyto potřeby nepociťovali díky mnohým dostupným rozptýlením i předtím, zatouží nás nyní mnohem víc alespoň po kousku přírody kolem sebe, po kousku svobody a svěžího vzduchu. Mohu srovnávat. Léta jsem žil v bytech ve městě. V centru města i na sídlišti. Teď žiju v domku na okraji Prahy, s vlastní zahrádkou, kousek od lesoparku. Všechna ta opatření zamezující šíření viru se tady na okraji projevila snad jen tím, že se život ještě více zklidnil. Je výhoda když na zahrádce nemusíte mít roušku a děti se můžou volně proskočit. Neuteče vám ani jeden západ jarního sluníčka, ani jeden nový květ na broskvoni u plotu, který už začal kvést…

Nemyslím si tedy vůbec, že by realitní trh v období „virovém“ a „povirovém“ stagnoval a že by ceny nemovitostí klesaly. Možná se pokles cen bude týkat bytů v husté zástavbě, kde není úniku do přírody a kde frčelo krátkodobé ubytování, které s omezením cestování prakticky končí). Rozhodně se to ale nebude týkat pozemků určených a vhodných ke stavbě domů a domků mimo velké aglomerace. Změny ve způsobu práce a školské výuky (spíše home office a interaktivní výuka než pobyt v kanceláři a škole) tomu jen a jen nahrají.

Nezastírám, že chceme zajít s rodinou ještě dál a hodláme toto místo na okraji Prahy vyměnit za úplnou samotu. Našli jsme totiž svoje vysněné místo, kde si chceme plnit svůj sen a vybudovat malý ráj na zemi, ale budeme náš domek opouštět s velkou vděčností a pokorou, že nám umožnil žít volně a svobodně v nelehké době nepříjemných omezení.

A jak si představuji ideální bydlení?

Už jsme o tom na těchto stránkách psali. Bez představy není tvůrčího činu. Co si dovolíme vytvořit uvnitř sebe, to můžeme stvořit i ve fyzické realitě. Takže jdu na to! J

Vše stavím v harmonii s přírodou. Nezraňuji ji nadbytečnými zásahy a vše se snažím volit tak, abych ji neobtěžoval. Ani floru, ani faunu. Vím, že tak, jak se budu chovat já k ní, bude se chovat ona ke mně.  Vhodně volím materiály, design a technologie tak, abych neomezoval sebe ve svém pohodlí, ale ani přírodu. Vztah mezi námi by měl být naprosto vyvážený a harmonický. Jeden podporuje druhého. Proto si mohu dovolit takové zásahy, které přírodu podpoří. Jsme tu oba. Člověk i příroda. Nevhodnou floru proto mohu citlivě nahradit rostlinami, které přesně odpovídají povaze místa i charakteru přírody, podpořit růst rostlin neinvazivní technologií nebo jiným citlivým způsobem (např. chytrou závlahou apod.)  Jsem co nejvíce soběstačný v produkci ekologických energií pro moje potřeby a v zásobování zdravými a ekologickými potravinami. K ošetření a ochraně rostlin nepoužívám chemické prostředky, ale využívám především systém permakulturního pěstování rostlin.

Využívám hojně solární energii, ale nespoléhám jen na ni. Postupně přecházím na zcela nové energetické zdroje, které jsou zcela ekologické a dovolují naprostou nezávislost každé domácnosti na vnějších dodávkách.

Vše, co tvořím, má trvalou hodnotu. Pracuji s rozmyslem a nejsem-li odborník, svěřuji realizaci svých snů odborníkům. To proto, abych se v budoucnu nemusel zdržovat opravami a zbytečnou údržbou provizorních nebo nedokonalých systémů a výtvorů a bourat to, co se mi nepovedlo. Preferuji odborníky, kteří stejně jako já tvoří srdcem.

Chovám se šetrně k vlastnímu zdroji vody. Dbám na to, abych užitou vodu co nejvíce vracel zpátky přírodě, a to s minimálním znečištěním.

V komplexu se dokonale prolíná část obytná s dostatečným prostorem pro každého člena rodiny i pro společné chvíle, část pro odpočinek, práci a zábavu v každém počasí (vnější i vnitřní prostor pro relaxaci, wellness, bazén, posilovna, sportoviště, dětské hřiště, ateliér, pracovna, nahrávací studio, malá hvězdárna apod.) a část užitná. Vše je možno využít podle počasí jak venku, tak uvnitř.

Voda je nezbytnou součástí celého komplexu bydlení a žití. Je vhodně a šetrně zakomponována do prostoru formou různých užitných i okrasných nádrží, jezírek a toků. Voda se propojuje s energií přírody uložené v zemi (kameny, půda), s energií slunce a čerstvým svěžím vzduchem a tyto elementy společně nabíjejí prostor úžasnou a nenapodobitelnou energií.

Tento prostor je dokonalý a harmonický. Je to dokonalé místo k životu mému a k životu mé rodiny.

A jaké jsou Vaše představy?

Radek

P.S. Dnes máme za sebou přesně tři a tři čtvrti roku od zveřejnění této vize. Ta se pomalu naplňuje a naše sny se zhmotňují. Už jsme prošli kus cesty, ale zdaleka nejsme na jejím konci. Tvoříme dál a naše vize dostává čím dál konkrétnější a podobu spolu s tím, jak se vytváří skutečná hmotná realita okolo nás. Je to ten nejfantastičtější prožitek z tvorby, který můžeme zažívat!


Jak vidím svůj život? (základní text zveřejněn 26.3.2020)

S rozrůstající se pandemií koronaviru přestal starý svět plný arogance a hněvu fungovat. Začíná doba pokory.

I když se to mnohým nebude líbit a po uragánu zvaném pandemie se zase budou chtít vrátit ke starým způsobům chování a myšlení, otevře se pro ty méně zatvrzelé obrovský prostor pro změnu. Pochopí, že mimořádná situace, kterou na této planetě zažily naposledy „válečné“ generace, se otevírá obrovský prostor pro nové uspořádání vztahů a života vůbec. Ukázalo se, že staré systémy, způsoby chování, jednání, práce a bydlení, už přestaly stačit.

Napětí spojené s očekáváním změny již bylo na planetě cítit ve vzduchu dlouho. Malý vir však přinesl manifestaci onoho očekávání ve hmotném světě, která přesně odráží posun v lidském vědomí. I když si to málokdo přiznal, bylo spousta z nás vnitřně nebo i viditelně nespokojených s tím, jak žijí, nespokojených se svými vztahy, s prací, bydlením, s tím, jak se chovají systémy, které namísto pomoci, šly pouze po moci, tedy upevňovaly svoje mocenské postavení za účelem prosazování pouze vlastních individuálních zájmů, na úkor zájmů jiných, slabších.

Mimořádná situace způsobená globálním rozšířením života ohrožujícího viru bleskově přeskupila figurky na šachovnici. Ukázalo, že jsme se často zabývali úplnými nesmysly, že řada institucí i činností, o jejichž nezbytnosti jsme byli přesvědčeni, nebo spíše přesvědčováni, jsou pro naše životy naprosto nepotřebné. Alespoň v podobě, v jaké jsme na ně byli zvyklí.

Zkusme brát probíhající mimořádnou situaci jako dar a obrovskou šanci, jak se rozloučit se vším tím starým harampádím, které jsme bůhvíproč nahromadili a vykročme svěžím krokem směrem k novému uspořádání svého života.

Pro začátek, než se k oněm krokům rozhoupou, nebo spíše, než k tomu budou dotlačeni společenskou poptávkou tzv. „mocní“(resp. ti, které jsme si zvykli takto označovat, namísto sebe samých!), využijme všeho, co nám dovolují využít stávající systémy. Pokud pak tyto hranice možného dokážeme odstranit sami v sobě, přeroste tento posun v budoucnu v průlom hranic stávajících možností. Proto nejprve v  klidu a naprostém uvolnění nahlédněme sami do svého nitra a představme si svět, v němž chceme žít. Bez omezení a jakýchkoliv hranic. Jen tak zjistíme, po čem naše duše doopravdy touží. Bez tohoto základního kroku, bez změny nastavení uvnitř sebe, totiž nikdy k žádné změně našich životů dojít nemůže!

A pak už na nic nečekejme. Neztrácejme čas čekáním na to, až nám to možnosti dovolí. Bezodkladně najděme pro sebe nejoptimálnější řešení v rámci stávajících možností a zjednodušme si a harmonizujme svůj život. Přestaňme vést vnitřní boj se vším, co nás štve a co se nám nelíbí. Namísto toho změňme svůj život tak, aby co nejvíce odpovídal našim představám. Bez vytáček a výmluv na to, že to nejde. Buďme k sobě upřímní a udělejme změnu uvnitř sebe a otevře se nám prostor pro změnu okolo nás. Změňme své nefunkční vztahy (nejen partnerské), způsob bydlení a žití, změňme svoji práci a optimalizujme své finance. Pracujme na svém zdraví a těle. Harmonizujme své nitro a uspořádejme vše kolem sebe tak, abychom se cítili co nejlépe. Využijme všeho, co nám dnešní svět umožňuje. A uvidíme ty obrovské změny, které se kolem nás stanou…nebudeme věřit svým očím.

A jaká je moje představa?

Já kolem sebe vidím především šťastnou rodinu, která žije na krásném místě v přírodě, ale nijak neodtržená od tvořivé práce, ani od společenského života. Vše je uspořádáno velice efektivně. Uvnitř rodiny jsou s ničím nepodmíněnou láskou nastaveny vztahy tak, aby nikdo nemusel potlačovat svoji osobnost a všichni mohli dokonale rozvinout vlastní sebevyjádření a kreativitu, bez závislostí, bez manipulace a bez toho, aby jeden využíval jiného.

Podobně jsou nastaveny i vztahy vnější.

Já i moje rodina si navenek vybírá vztahy, které nás k ničemu nezavazují, nejsou manipulativní a jediným kritériem jejich fungování je vzájemná rovnováha a čisté srdce na obou stranách.

 Kolik času už jsme promarnili tzv. povinnostmi? Vždyť si vzpomeňme na klasickou situaci. Oslavenec žije v domnění, že je povinen uspořádat velkou oslavu svých narozenin jen proto, že ho předtím na podobně velkou oslavu pozval jeho kolega nebo vzdálený strýček. Uspořádá tedy z povinnosti velikou trachtaci a svými pozvánkami vytvoří pro pozvané dojem, že dostavit se na oslavu je neomluvitelnou povinností. Nebozí pozvaní pak stráví hodiny a hodiny přemýšlením o tom, jakou výmluvu zvolí a když ji nenajdou, s nelibostí prodají lístky do divadla nebo na fotbal, kam se s radostí chystali, obléknou děti do námořnických šatiček, které kvůli tomu musí koupit a jdou to protrpět. Ani jedna ze stran takovou oslavu vlastně nechce. Oslavenec by ji nejradši strávil s kumpány u výčepu nebo třeba jen tak s nejbližšími, s nimiž si rozumí, a pozvaní by byli nejradši na chalupě nebo na fotbale, či v divadle, nebo by prostě jen tak lenošili.

Takže takové povinnosti si už vytvářet nechci. Navštíví-li nás někdo, tak nechť to je ze srdce, bez oficiálního důvodu a ať naše setkání trvá po takovou dobu, po kterou bude mezi námi proudit ta správná inspirativní energie, která obě strany obohatí. Může to být pět minut anebo třeba tři týdny. Pak už není důvodu dál setkání prodlužovat a každý z nás se odebere za vlastními zážitky.

 V novém životě nejsme omezeni zdaleka jen na kontakty fyzické. Možnosti elektronické komunikace nám dávají obrovský prostor pro kontakty přesně s těmi, s nimž chceme trávit čas a sdílet svoje myšlenky. Lépe krátký hovor se spřízněnou duší, než třídenní návštěva tchýně.

Vše je nastaveno v naprosté rovnováze. Jeden umí to a jiný zase tohle. Rozhoduji se dělat přesně to, co je mojí silnou stránkou a poskytuji to ostatním výměnou za jejich přínos pro mě. Je konec doby kutilské, kdy se pouštím do všeho jen proto, že to chci mít a nemám na to peníze, nebo že si plním svoje povinnosti a formálně, bez chuti a zaujetí dělám to, co jsem někomu „z hlavy“ nebo na základě závislosti, slíbil. Věci, kterými se obklopuji, mají trvalou hodnotu. Končí doba „kazítek“ a laciných (ve smyslu nehodnotných) věcí, kterými se neustále obklopuji a donekonečna je měním, aniž bych to doopravdy potřeboval. Proto si vše kolem sebe tvořím s rozmyslem, aby to, co vytvořím, mělo trvalou hodnotu. Není třeba zvlášť připomínat, že ve své tvorbě maximálně dbám, aby vše, co vytvořím, bylo ohleduplné k ostatním, zejména pak k přírodě a k planetě.

To, čemu nerozumím, přenechávám těm, kteří jsou v dané oblasti odborníky. Preferuji ty, kteří tvoří čistým srdcem. Namísto toho, abych neefektivně kutil, vkládám raději energii do své vlastní tvorby a získám tím prostředky na tvorbu „něčeho pořádného“. Nechci totiž, abych musel věci neustále opravovat a předělávat, a tím ztrácet čas. Chci být co nejvíce energeticky soběstačný, stejně jako chci co nejvíce využít možností, které mi dává příroda, abych se mohl zásobit zdravými potravinami. Ne tak, abych podřídil hospodářství celý svůj čas a energii, ale tak, abych pěstoval plodiny efektivně a bez použití chemie (permakultura), s použitím moderních technologií (chytré závlahy apod.) To, co u mě na zahrádce roste dobře, vyměním za jiné plodiny a výrobky, které vypěstuje nebo vyrobí jiný pěstitel v okolí. A mám neustále všeho dostatek.

Moderní ekologické technologie a ostatní věci, jimiž se obklopuji, jsou pokud možno jednoduché, bezúdržbové a v harmonii s okolní přírodou. Jedno podporuje druhé.

 Je mi krásně v našem ráji, který si neustále se svoji rodinou tvořím. Pracuji z velké části pomocí moderních technologií z domu, v nezbytných případech dojíždím „do práce“, kde netrávím věčnost, ale efektivně tvořím to, co je potřeba a vracím se zpět. Nemám potřebu neustále cestovat. Cestování se nevyhýbám, ale je to spíš vyjímka, než pravidlo. Rád se vracím do svého ráje, kde jsem si vytvořil vše potřebné. Jsou zde místa určená k tvorbě tak i k odpočinku (pracovna, nahrávací studio, ateliér, malá hvězdárna, sportoviště, bazén, wellness).

Jsme soběstační a žádný otřes v okolním světě (pandemie, výpadky el. sítí apod.) neohrozí náš šťastný a harmonický život. Je to i díky tomu, že jsem doslova po celém světě našel spřízněné duše, které se rozhodly vydat stejným směrem. Navzájem se podporujeme, respektujeme a jsme si schopni kdykoliv ve všem pomoci. Za žádných okolností tedy nemůže nastat situace, kdy se ocitneme v nouzi, ať už se to týká jakékoliv oblasti.

 Jednání s úřady, které se postupně mění z míst „moci“ na místa „pomoci“, probíhá velmi jednoduše elektronicky. Existuje vlastně jen jediný úřad, který sdružuje pro mě veškerou potřebnou administrativu a zařídí za mě za náležitou odměnu vše potřebné. Moje odměna tomuto úřadu je v naprosté rovnováze s tím, co mu za jeho služby poskytnu já.

Jelikož stále přibývá těch, kteří se k sobě navzájem, k přírodě i ke svým nezbytným a rozumně nastaveným povinnostem, chovají ohleduplně, klesá potřeba regulace lidských činností a postupně mizí také potřeba represivních opatření. Tím ubývá i administrativy. Počítá se s tím, že za pár let bude úřad sloužit pouze jako pomocník pro ty, kteří si nemohou pomoci sami.

Děti jsou zapsány ve vzdálené škole, kterou si samy vybrali. Učí se převážně elektronickou formou. Výuka je  interaktivní, rozvíjí maximálně tvořivost dítěte a přirozené schopnosti  každého. Učivem jsou pouze nezbytné věci, které jim nemůže efektivně vštípit rodina. Protože ta se stává základem pro výchovu dětí a nemůže být žádným způsobem nahrazena, pouze doplněna. Učivo je zcela praktické, jedná se v podstatě o jakýsi návod na to, jak žít v dnešní moderní době, jak být zdravý a šťastný a jak si tvořit vše, co k životu potřebujeme. Děti nejsou podrobeny žádnému hodnocení. Pokud chtějí, vyberou si nějakou speciální činnost a najdou si učitele nebo školu, která jim pomůže se v tomto oboru zdokonalit na potřebnou úroveň. Hodnocení je jim poskytnuto pouze tehdy, pokud o to sami požádají.

Zdravotní péče je potřebná pouze v nejnutnějších a vážných případech, neboť způsob stravování i způsob vědomě vedeného života téměř vylučuje jakékoliv zdravotní obtíže. Péče je poskytována především formou elektronických konzultací, je zcela komplexní, pracuje s lidským vědomím, využívá nejmodernější technologie, ale invazivních metod používá v minimální míře. Vše probíhá převážně „na dálku“, aby nebyla zatěžována ani jedna, ani druhá strana a pomoc byla maximálně efektivní. Pobyt mimo domov ve zdravotnickém zařízení je naprostou výjimkou a je omezen jen na tu nejnutnější dobu.

…tak takhle jsem své představy začal rozvíjet já. Vím, že je to přesně to, co rezonuje s mou duší. A taky vím, že je to teprve začátek a že to ostatní bude postupně přicházet….a o tom to bude příště J

Tak si držme klobouky, jízda začíná J

Radek

Teprve 5.2.2021 jsme začali společně tvořit naši farmu. Toto je naše cesta k soběstačnosti. A stále ji tvoříme!


LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? PŘISPĚJTE PROSÍM NAŠÍ REDAKCI NA ČÍSLO ÚČTU NEBO PŘES NÁSLEDUJÍCÍ QR KÓDY

RB BANK: 29018044/5500 – DĚKUJEME VÁM – TÝM REDAKCE