II. Život s vědmou aneb cesta k soběstačnosti

Kapitola II.

Příběhem paní V. začala nová kapitola mého života.

Začala jsem tvořit vlastní soběstačnost. Po tak obrovském šoku jsem se potřebovala propojit s přírodou a jejími dary, což jsem si stále více do hloubky uvědomovala. Nakonec jsem spatřila něco, co mi vyrazilo dech. Měla jsem vizi. To by u mne nebylo nic divného, jenže tato vize byla výjimečná. Byla o nových energiích roku 2024. Vize zahrnovala tvorbu zdravé rodiny a vztahů. Navazovala na tvorbu rodiny a transformaci v rodinách, která byla základním pilířem roku 2023. Byla pokračováním. Přišlo mi, že ten, kdo prošel transformací v úrovni vztahů, se bude věnovat tvorbě soběstačnosti a svobody. Vnímala jsem, že soběstačnost je, tedy přesněji bude, nutností pro rok 2024 a že naším úkolem bude najít zdravý vztah k planetě Zemi. Říkám si, jak úžasné je tvořit úrodnou půdu a milovat to, co dělám. Pokaždé, když sázím a pracuji na zahradě, dává to mé duši skutečný smysl. Nastala tedy nová kapitola. Zcela vědomá tvorba vlastní svobody a nezávislosti na nynější, slušně řečeno dekadentní, společnosti. OK, říkám si. Mám už za sebou svou osobní transformaci, což byl mimochodem fičák, pak transformaci na úrovni rodiny, taky mazec, a teď mě čeká nejsmysluplnější část procesu. Tak „šupky“ na to!

Jenže jsem si prakticky ihned začala uvědomovat, že takový medík to nebude. Než jsem se vůbec dokázala pustit do vlastní tvorby, čekala mě jízda po dráze ego vs. duše.

Naše rodina, mluvím o mém dětství samozřejmě, mě nikdy nenaučila, jak se taková soběstačnost tvoří. Najednou jsem zjistila, že mám strach. Cloumala se mnou bezmoc a naděje na lepší zítřek se začaly rozpouštět. „Dost!“ Říkám si. „Vzpamatuj se a opři se do toho! Zvládla jsi programy ega v osobní úrovni, zvládneš i ty planetární.“ Najednou jsem se opět zahleděla do dálky.

Takže program č.1. „Neschopnost“, tedy podceňování svých schopností na cestě k úspěchu už přijíždí do stanice. Huuhu. Uvědomila jsem si, jak mě rodiče ponižovali a podceňovali. Nikdy jsem z jejich úst neslyšela: „Holka, ty to zvládneš! Věř si!“ Bylo to jen samé: „No, jo! Zase dvojka! To se to neumíš naučit? Nikdy nic pořádného nedokážeš. Máš tu nohu, přece, tak se ani nesnaž sportovat!“ Nebo: „Takové jako ty ve Spartě házeli do jámy“! „Měl jsem tě vych..t do kanálu dokud jsem moh‘!“

A další podobné perličky nedůvěry, arogance, ponížení a teď mám najít sebedůvěru? No tak jo!

Kdo vlastně jsi, Tínko Hartmannová? To je chyták, protože z mé osobní proměny tuto otázku přece už zpracovanou mám. Jsem milující žena, matka a manželka a silná osobnost. Ne ta ukňouraná neschopná nula, jak mi tvrdili rodiče. „No tak, si to už zapamatuj! Máš přece tolik úžasných schopností, dokážeš si navnímat ohnuté stéblo trávy na druhém konci planety, tak co ti brání systém nakopnou do zadku a vydat se svobodnou cestou? Nic!!! Jen to mé neschopné, rodičovsky poznamenané ego. Takže ti nic nebrání, zlato. Jdeme na to!“

První týden, jsem trénovala uvědomování si programu vlastní neschopnosti a jeho odstranění a šlo to jak po másle, protože, já když si něco vezmu tzv. do palice, tak se mnou nepohne ani stádo volů.

Koupili jsme s Radkem potřebné věci a začali pracovat na naší soběstačnosti.

Přišlo mi, že permakultura je směr, který se mnou rezonuje a dává smysl mé duši a tak jsem začala nasávat základní informace potřebné k tvorbě tohoto směru. Samozřejmě to není všechno, protože permakultura je sice úžasná, ale rady o tom, jak naložit se semínky a rostlinkami nestačí. Tak jsem se opět musela vrátit ke staré dobré intuici a sázet podle toho, co vnímám a kdy.

Např. 15.12. jsem sázela ve skleníku mrkev, petržel, mangold a kapustu. Vím, je to divné, ale my už v únoru měli čerstvou zeleninu, i když se to zdálo nemožné.

Začala jsem tedy studovat moudrost předků. Jak to dělali oni. Namalovala jsem i obraz na toto téma. A jakmile jsem ho namalovala, má duše začala vnímat impulzy k tomu, kdy a jak sázet a kdy ne. Co a kam a proč. Bylo to úžasné. Jako by ten obraz byl klíčem ke všem zkušenostem mé duše. A zkušenost je nejlepším nástrojem transformace.

Vidíte, jak velké má ucho? Cítíte tu sílu? Já ano. Miluji astrologii a indiánské energie! Jsou tak moudré a vědomé! Fascinují mě svým přístupem k Matce Zemi. To, jak naši předkové dokázali tvořit své zdraví, navíc s respektem k planetě Zemi, jak byli udržitelní a dávali Zemi zpět to, co si z ní brali i to, jakým způsobem si vzali jen potřebné pro sebe a své rodiny. Znali míru, což se o nás, bytostech blahobytu, říci nedá. Jsme hrozně nenažraná společnost. Musíme mít stále více pohodlí a jsme arogantní vůči planetě. To v lepším případě. V horším je nám to úplně jedno. No, popravdě, kdo by chtěl slyšet, že by se měl vzdát svého pohodlí, přestat konzumovat nezdravé potraviny, běhat po supermarketech nebo dokonce přestat se krmit božským fastfoodem?

Jenže, kam jako společnost dojdeme, když v tom budeme pokračovat?

Ani se neptejte. Opět vize a řeknu vám, to nechcete!

Jak tedy přepsat všechna ta omezení ve formě naučených stereotypů a vzorců chování, které jsme si jako společnost vytvořili za poslední dvě no možná tři generace?

Jeden po druhém, tak jako já, má rodina a mé děti už učím taky změnu přístupu.

Autor: Tina Hartmannová

Energetické obrazy do bytu i do kanceláře na harmonizaci prostoru, které dodávají energii a ladí vibrace na potřebné téma. Máte málo energie? Potřebujete posílit sebevědomí, nové nápady, hojnost či vztahy? Tínka vám vytvoří energetický obraz na míru, případně navrhne řešení.